Globalizace - cesta do pekel?

Světem obchází strašák globalizace. Ale co to vlastně je? Mezinárodní měnový fond uvádí čtyři hlavní aspekty globalizace: mezinárodní obchod, pohyb investic a kapitálu, migraci osob a šíření znalostí. Což jsou ovšem různé věci.

Proti mezinárodnímu obchodu lze asi sotva něco namítat. A když už, tak jen proti jeho časté neférovosti. Proti šíření znalostí nelze namítat vůbec nic - pokud jde ovšem o šíření skutečných znalostí a ne o cílené vymývání mozků. Zbývá tedy pohyb investic a kapitálu a migrace osob.

Pohyb investic a kapitálu může být oboustranně užitečný - tedy jak investorům, tak zemím, ve kterých investují. Většinou ovšem bývá mnohem výhodnější pro investory, jejichž hlavním, ne-li jediným motivem je snížení výrobních nákladů díky levnější pracovní síle.

A migrace osob? Tou se nemyslí cestování za účelem poznávání a odpočinku, ale stěhování lidí za prací, které přijde kapitálu mnohem levněji, než výstavba podniků v zemích s levnou pracovní silou, ale často i nevyhovující infrastrukturou, cizí kulturou a obtížně zvládnutelnými náladami obyvatelstva.

Celá ta slavná snaha o vybudování tzv. multikulturní společnosti v Evropě není ve skutečnosti motivována humanismem a snahou někomu pomoci (ty jsou jen tím pověstným budíkem ve výloze podniku, kde se provádí rituální obřízka- (protože co jiného si tak mohou do svého auslágu dát, že?), nýbrž snahou dostat do evropských dolů, hutí, strojírenských závodů, automobilek, chemiček atd. atp. co nejlevnější pracovní síly ze zemí třetího světa. Jenže ne všichni přistěhovalci jsou schopní a ochotní takovou práci vykonávat, když tu konec konců existují nejrůznější sociální propgramy, na kterých se dá tak nesnesitelně lehko parazitovat. A tak se dostáváme k jádru pudla...

Ti, kteří do Evropy přišli a nedokázali se přizpůsobit a uspět, jsou přirozeně rozladění a čím dál tím víc slyší na různá radikální řešení. Podobně jako Němci ve třicátých letech minulého století. Jen s tím rozdílem, že jejich führerové se jmenují jinak, je jich víc a jsou rozptýleni v relativním bezpečí v cizině. A zoufalství zradikalizovaných islamistů, kteří věří, že sebevražedné atentátníky čeká Alláhův ráj plný šerbetu a krásných hurisek, plodí násilí.

Oběti teroristických činů islamistických vrahů v Bruselu, Mnichově, Nice či Paříži, všech těch hrůzných atentátů, kterých bude přibývat geometrickou řadou, padají především na hlavy těch, jejichž ekonomické zájmy stojí v pozadí tzv. multikulturalismu a masové, neregulované a nezvládnuté migrace osob. Jenže to jsou lidé veřejnosti více méně neznámí. Proti nim se hněv obyčejných lidí obrátí jen těžko. Padají ovšem také na hlavy těch politiků, kteří v jejich službách uvedenou cestu do pekel (ze strany naivních hyperhumanistů dlážděné dobrými úmysly) budují a zametají. Být na jejich místě, tak bych se fakt bál a už bych hledal, kde nechal tesař díru. Ale oni jsou, jak se zdá, v klidu.

Čistky tureckého diktátora Erdogana, který jde ve stopách svých nechvalně známých předchůdců a současníků, dokazují jen jediné, že na tahu je nová vlna diktatur ve světě, Pokud ovšem budou sloužit zájmům svých spojenců, bude všechno v pořádku a nikdo na ně žádné sankce neuvalí. 

Tsunami, která se na nás na všechny valí, ještě neumíme dohlédnout. Tohle všechno je teprve něco jako zvýšený příliv, jako vlny hnané na pobřeží ještě vzdáleným uragánem. Ale on udeří, to už je skoro jisté. Bohužel!