On totiž smích je neskonale dobrý

Není však dobré mít ho za zády! Tak to kdysi zpívali Suchý a Šlitr. Ale platí to dodnes, kdy jsou k smíchu mnohé aktivity různých fundamentalistů. Třeba to tažení proti Žáčkově básničce o holčičkách, ze kterých vyrostou maminky. 

To tažení se setkalo s dosti rozhořčenou kritikou mnohých českých čtenářů, spisovatelů a komentátorů, včetně Václava Klause mladšího. Já se však musím přiznat, že na rozdíl od nich ono zpochybňování genderové vyváženosti Žáčkových veršů o holčičkách coby budoucích maminkách vítám! Zaplať pámbu za ostražitost všech těch samozvaných režisérů lidských duší, feministek a úřednic Ministerstva školství ČR, kteří rozvířili tuto bouři ve sklenici oficiálně destilované živé vody.

Nechtěně se jim tak totiž podařila velká věc - vzbudili zájem o Žáčkovu básničku i mezi nečtenáři poezie. Za ideální výsledek jejich snahy bych pak považoval zvýšený zájem rodičů o Žáčkovu tvorbu pro děti vůbec  a teenagerů o jeho tvorbu pro dospělé. Obojí se totiž někteří dozorci nad ideovou správností a dnes tedy i genderovou vyvážeností a politickou korektností literatury pokoušeli v polistopadových dobách - a tím pádem i za vlády Václava Klause staršího - zadupat do země stejně, jako tvorbu jeho souputníků z generace "pětatřicátníků": Cincibucha, Černíka, Pelce, Peterky, Sýse či Šimona. A také spousty dalších autorů, kteří měli to štěstí, nebo spíš smůlu, že mohli publikovat i v normalizačních dobách, kdy mnozí jejich předchůdci nesměli. A dědicové oněch dozorců se o to, jak je vidět, pokoušejí dodnes.

Tentokrát si ovšem uřízli pořádnou ostudu. Je sice možné, že do očí se jim zatím směje jen málokdo, protože čeká, co na to nové vnitrácké centrum pro boj s terorismem a hybridními hrozbami, ale za zády se jim už smějí celé generace těch, kteří na Žáčkově Slabikáři či Aprílové škole vyrostli.