Nestyďme se, že jsme Češi!

Novinář a bloger Jaroslav Kvapil mě zmínil ve svém dnešním článku o příčinách fanatismu. Chtěl jsem na něj reagovat v diskusi poznámkou, která se může jevit jako polemická, ale překročil jsem povolený rozsah, takže ji píšu sem.

O demokracii se říkává, že je to nejlepší ze všech špatných způsobů vlády. Myslí se tím ovšem demokracie parlamentní, zastupitelská, nikoli demokracie přímá, kterou většina politiků z pudu sebezáchovy označuje za vládu ulice a cestu do pekel.

Já mám na věc poněkud jiný a dosti subjektivní názor, který ovšem nikomu nevnucuji:Největším problémem parlamentní denokracie je podle mého soudu to, že se občas chová jako děvka - nakonec dá tomu, kdo má víc peněz, nebo tvrdší pěsti. Ty pěsti myslím pochopitelně jako metaforu...

K tomu, aby se mohli silní a mocichtiví jedinci či jejich politické formace chopit v moderní době vlády, potřebují ovšem některé prostředky známé už z antických dob či z dob renezance od Macchiaveliho. Patří k nim uplatnění zásady "Rozděl a panuj!", k čemuž nejlépe slouží vytváření či alespoň posilování obrazu nepřítele. Takovým nepřítelem byli v minulosti barbaři, pohané, katolíci, protestanti, muslimové, budhisté či vyznavači jiných náboženství, feudálové, kapitalisté, buržoazie, proletáři a příslušníci dalších společenských tříd, vrstev či sociálních skupin, jakož i Židé, Aziaté, Cikáni, černoši, indiáni nebo jiné rasy a národy.

Za skutečný majstrštyk naší doby však považuji nálepkování údajných nepřátel označeními, která se už v historii nezpochybnitelně zprofanovala. Např.: Židé přece ukřižovali Ježíše Krista! S Židáky, kteří křesťany a árijce vždycky jen opíjeli ve svých hospodách a okrádali ve svých bankách a podnicích, je třeba jednou provždy skoncovat - jak tvrdili nacisté. Nebo: Katolíci páchali genocidu původního obyvatelstva v mimoevropských zemích, v Evropě upalovali kacíře a nevinné lidi obviněné z čarodějnictví, vyvražďovali protestanty a spolu s ostatními křesťanskými církvemi ohlupovali lid a udržovali ho v područí feudálních a buržoazních vykořisťovatelů. Je tudíž potřeba je všechny zlikvidovat - jak hlásali bolševici. Či: Komunisté mají na svědomí miliony mrtvých - především mimo Evropu, přičemž v Evropě se v tomto směru vyznamenala především jejich stalinistická větev. Dokud nebudou zlikvidováni i s kořeny jako plevel, nebude klid a pořádek - jak hlásají fašisté a jiní ultapravičáci.

Fašisté, nacisté a komunisté dosáhli co do genocidy svých skutečných protivníků, ale i nevinných lidí dost možná srovnatelných výsledků. Jejich vzájemné skóre však nikdo přesně nezná a odhady se liší podle toho, kam kterého odhadce táhne jeho srdce - jestli doleva nebo doprava. Respektive koho se víc bojí na základě vlastních zkušeností či působení propagandy. Muslimové a v současnosti především jejich radikální islamistické výhonky za všemi dříve jmenovanými sice co do počtu svých obětí zatím zaostávají, ale co není, může být. Indiviuduální terorismus po dosažení vítězství obvykle rychle a rád přechází k teroru masovému.

Jan Neruda kdysi napsal půvabný fejeton "Kam s ním?" Možná že jsem mohl své dnešní zamyšlení nazvat "Co s tím?" Ale připadalo by mi to alibistické. Myslím si totiž, že řešení nejsou zas až tak složitá. Stačí nikoho nenálepkovat a nekádrovat a současně nikomu zbytečně neustupovat. S azylem v politice zacházet jako se šafránem v kuchyni. Omezit podnikání firem, které sídlí v daňových rájích, a dát přednost zvyšování mezd našim občanům před zaměstnáváním levných a mnohdy problematických pracovníků ze zahraničí. Nezvýhodňovat běžence proti původním obyvatelům. Přiznat si, že uspěchaný projekt multikulturalismu se téměř nikde neosvědčil. Nepodlézat bezbřehému liberalismu, ale nekonvertovat k neokonzervatismu. Uvědomit si, že všeho moc škodí - tedy i svobody hraničící s anarchií. Tvrdě a nekompromisně stíhat násilí, ať se ho dopuští kdokoli a na komkoli. Pochopit, že bezbariérový přístup se má umožňovat tělesně postiženým lidem, ne potenciálním teroristům.

A konečně: přestat se stydět za svou národní identitu a kulturu!