Tím blbcem myslím ovšem sám sebe. Kolikrát já už naletěl politikům, kteří mi slibovali ráj na zemi! A když ne ráj, tak aspoň zájezd all inclusiv. Sice to nikdy nedopadlo, ale já pořád chodil k volbám a volil jsem je znovu a znovu.
Omluvou mi může být snad jen to, že jsem volič důchodového věku, žijící na venkově a jen s jednou dokončenou vysokou školou - nevíc pouze technického směru. To přece dá rozum, že do toho nemůžu vidět jako ti příslušníci skutečných intelektuálních elit, kteří včera v hnojném počtu demonstrovali v Praze, Brně či Liberci.
Takže jsem volil absolventy ekonomických, právnických i jiných fakult, dobře oblečené a sebevědomé muže a ženy s přímým pohledem, slušivými účesy či hladce vyholenými hlavami, na kterých nechyběl ani ten mystický hrbolek, o němž psal ve svých knihách prvorepublikový mystik Karel Weinfurter, s pravdou a láskou na jazyku a snad i pevným stiskem ruky.
A teď najednou že prý koaliční válka! To říkají mně, celoživotnímu pacifistovi, který se bojí krve. Ono se sice říká, že z cizího krev neteče, jenomže to, co pro ně je cizí, je pro nás naše. Pouštějí nám žilou, lazebníci, kde a jak se dá.
A taky se všichni - dámy prominou - drží svých funkcí jak něco košile. (Moje babička Marie Kopicová, která tahala třicet let na zádech nůše plné skleněných váz, mis, popelníků a bonboniér - dědeček byl totiž brusič skleněných polotovarů vyrobených v nedalekém Novém Boru -, a přesto se dožila 94 let, to ovšem říkala mnohem jadrněji.) Také by se dalo říct, že se jich naši volení představitelé drží jako klíšťata svých nositelů. Jenže těmi nositeli nebezpečných parazitů jsme my všichni. A používání DDT je bohužel už dávno zakázané.
Tak co s tím nadělám? Asi si koupím protiklíšťový obojek pro psy a nasadím si ho místo toho, na kterém mě zatím vodili jako tu ovci.
Že je to pitomost? Ale vždyť vám říkám, že jsem ještě větší blbec, než doufali.
Možná ještě větší než oni.
