M. Zeman měl zatím pro příští volby za vážné soupeře jen Drahoše a Horáčka. Teď se objevil další - bývalý šéf Škodovky Kulhánek. Všichni tři mají za sebou nesporné profesní úspěchy, ale v politice mají zkušenosti Anežky z Hudlic.
Problém je v tom, že prezident politické zkušenosti mít musí, jinak se z něj brzy stane politická loutka, kterou vodí na nitích zkušení političtí šíbři ať už domácí či zahraniční provenience. Stačí se přece ohlédnout do nepříliš vzdálené minulosti. Když takové zkušenosti nemá, nevyhnutelné dělá hrubé chyby a je vydán napospas svému okolí, které se v politice dávno pohybuje jako ryba ve vodě, a navíc disponuje nejrůznějšími politickými vazbami.
Takový prezident časem obvykle rezignuje na politiku a omezí se na vydělávání peněz, sbírání vyznamenání a čestných doktorátů v zemích, kterým jde vědomě či nevědomě na ruku, na vyhlašování amnestií, jmenování profesorů a kladení věnců.
A přesně tam ho také chtějí politické strany mít. V této souvislosti je přinejmenším zajímavé, že prezidentskou kandidaturu pana Kulhánka ohlásila polozapomenutá strana ODA vzápětí poté, co se objevila halasná výzva k hledání nového kandidáta na prezidenta, výzva, kterou kromě Michala Kocába, Jana Rumla a dalších zkrachovaných politiků podepsal i někdejší předseda ODA a místopředseda vlády Jan Kalvoda. Tentýž Jan Kalvoda, který později odstoupil z vrcholných politických funkcí kvůli neoprávněnému používání titulu JUDr. a vrátil se k advokacii, kde mimo jiné zastupoval (a možná že stále zastupuje) společnost Diag Human, co se celá léta soudí s ČR o mliliardové částky. Ta společnost patř panu Šťávovi, který má pro změnu dobré vztahy s panem Kalouskem...
A právě proto pana Kulhánka volit nemohu, i když o jeho manažerských schopnostech nepochybuji ani v nejmenším. Pro nedostatek politických zkušeností nemohu ovšem volit ani pány Drahoše a Horáčka. A myslím si, že pokud se včas neobjeví přijatelný kandidát s odpovídajícím vzděláním a politickou praxí, současný prezident - navzdory svému pokročilému věku a zdravotnímu stavu - svůj úřad obhájí.
Podobně, jako ho za první republiky obhájil starý a nemocný T. G. Masaryk (kterého ovšem volil parlament), či svého času ve Francii Francoise Mitterand, který před svými voliči sice zatajil, že má rakovinu, alo dost možná, že by byl uspěl, i kdyby svou nemoc přiznaL
Voliči si totiž - stejně jako fandové sportovců a popových hvězd - neradi nechávají své oblíbence brát.
