Zvítězí pravda a láska, anebo lež a nenávist?

Kdyby bookmakeři přijímali sázky na odpověď na otázku v titulku, vsadil bych směle na vítězství lži a nenávisti. Proč? Protože lídři všech favorizovaných stran nám předváděli především lži, nenávist a osočování svých protivníků.

Ale proč se jim daří a nám ne? Protože v Čechách a na Moravě při hledání lidí, kteří se necítí být někdy někým ukřivdění, by bylo zapotřebí světelného zdroje, jaký používají pytlácí střílející zvěř v noci z automatických zbraní a terénních vozů.

Někomu ublížili za první republiky představitelé buržoazní moci, když jeho stávkujícího dědečka zastřelili u duchcovského viaduktu, jinému za protektorátu, když jeho otce či matku popravili nacisté v pankrácké sekyrárně, nebo zabili plynem v koncentračním táboře, další si nese jizvy na duši, protože jeho příbuzné připravil komunistický režim o majetek, život či svobodu, a konečně ti poslední mají těžké srdce buď na disidenty, kteří jim vzali sociální jistoty a vcelku bezstarostný život, nebo na novodobé oligarchy, kteří zbohatli privatizacemi národního majetku a bohatnou dál vykořisťováním jejich práce za mizernou mzdu.

A političti šíbři toho dovedou mistrně využívat. Jeden štve proti druhému, kreslí obraz nepřítele v těch nejčernějších barvách, lákají či lekají voliče a slibují jim neexistující ráj na zemi. Zato o peklu na zemi se radši nezmiňují. To přece už všichni znají z vlastní zkušenosti! Zejména pak ti, kteří neumějí odpouštět, a tak si jeho věčný oheň živí ve svém vlastním srdci.

Karel Havllíček Borovský kdysi dávno napsal epigram, který budu citovat z hlavy a tedy dost možná nepřesně:

Českých knížek hubitelé lítí/ plesnivina, moli, jezoviti!

Dovolím si ty dva verše neuměle parafrázovat:

Českých lidí nepřátelé lítí/ spasitelé, lháři, ze kterých je k blití!

A protože nechci končit negativisticky, dodávám, že pozitivní řešení existuje. Bylo by však třeba změnit ústavu. Ale o tom jsem tu psal už včera.

Takže prozatím si hezky postaru užijme těch pár minut své voličské slávy a těch několik hodin, kdy se politikům budou svírat zadky strachy, jak to dopadne. Pak se ovšem zase nějak dohodnou, vytvoří koalice s těmi, se kterými se zapřísahali, že nikdy do holportu nepůjdou, zatímco na nás se zase vykašlou jako obvykle. Ale co, my na ně zas budem svobodně nadávat u piva!