Po volbách jako po výprasku

Krátce po skončení volby prezidenta jsem napsal na blog článeček, jehož název se pak objevil i v titulku redakčního výběrů reakcí blogerů. Psal jsem ho v jisté povolební euforii a teď bych k němu chtěl dodat něco lehčího.

Když volí snob snoba,

mají smůlu oba.

Když prohrají dva snobi,

tak se radost násobí!

Snad mi vážení čtenáři a spanilomyslné čtenářky odpustí lacinou parafrázi kdysi veleúspěšné televizní reklamy. Ale když ona se přímo nabízí. V letošních prezidentských volbách v Česku totiž nešlo ani zdaleka jen o souboj Jiřího Drahoše a Michala Horáčka s Milošem Zemanem, ba dokonce ani ne o souboj Miloše Zemana s antizemanovskou panskou koalicí, ale především o utkání obyčejných a dlouhodobě nespokojených lidí práce, kteří jsou od nepaměti solí země, s těmi bohatšími a privilegovanějšími, jakož i s jejich přizvukujícími snoby. A protože ti jsou koncentrovanější v Praze a větších městech, šlo do jisté míry i o bitvu mezi Prahou a zbytkem republiky, mezi většími městy a venkovem a samozřejmě také o generační zápas mezi naivními mladými a zkušenějšími starými voliči.

Tady by nikoho nemělo mýlit, že ve druhém kole vyhrál Jiří Drahoš nejen v Praze a Středočeském kraji, jehož obyvatelé zhusta dojíždějí do Prahy za prací i zábavou, ale také v Libereckém a Královohradeckém kraji. Tam mu totiž dobyli vítězství dobře situovaní Pražáci, kteří vyzbrojeni volebními průkazy vyrazili lyžovat na Ještěd, do Jizerských hor a do Krkonoš, kde v některých destinacích málem způsobili kolaps u volebních místností.

A co bude dál? To se ukáže. Že se poražení nebudou chtít smířit s očekávanou politickou ofenzivou tandemu Babiš – Zeman, je téměř jisté. Na internetu se začínají objevovat varování před údajně plánovanou Tyrkysovou revolucí. Ale tomu se zdráhám uvěřit. A na barikády se mi kvůli tomu nechce jít ani v nejdivočejším snu. Jsem totiž starý pacifista.

Takže si počkejme! Však ono to nějak dopadne. Když ne dobře, tak špatně určitě, říkávalo se u nás doma. Ale já zatím zůstávám skeptickým optimistou, jakým jsem celý život.

Už proto, že Jiřího Drahoše volila - a svou podporu mu vyjádřila - i spousta inteligentních, schopných a úspěšných lidí, u kterých věřím, že by se nějakým českým "majdanům" nepropůjčili. Na světě je totiž jen máloco černobílé.

Prostě jim byl sympatičtější a považovali ho za slušnějšího člověka, než je jeho protivník. Nebo se jim víc líbil. A proti gustu žádný dišputát!

Jen mi nejde do hlavy, že ho nepodpořil téměř žádný z jeho bývalých kolegů z Akademie věd ČR.  Alespoň ne natolik výrazně, aby to voliči zaznamenali. Já bych čekal, že se za něj Akademie věd postaví jako jeden muž a jedna žena.

Jinak v Praze a okolí je dnes nálada jako po výprasku.

Ach jo.