Demokracie nesmí znamenat slabost!

Nikdy nikdo nebyl a není neomylný. Platilo to i v případě T. G. Masaryka, když se v roce 1935 postavil proti zákazu Sudetoněmecké vlastenecké fronty, která nedlouho poté - přejmenovaná už na Sudetoněmeckou stranu - vyhrála volby.

Masarykovo stanovisko, které se tenkrát do značné míry shodovalo s postojem agrárníků, nebylo ovšem pouhým projevem "slabosti" demokracie. T. G. M. vycházel z pragmatické úvahy, že zakázaní Sudeťáci budou ještě agresivnější a nebazpečnější. Nakonec se však stali ještě agresivnějšími a nebezpečnějšími po svém nečekaném volebním vítězství.

Nezmiňuji se o tom jen proto, že na dnešní den připadá 120. výročí narození Konráda Henleina, někdejšího sudetoněmeckého vůdce, ale především proto, že mi dnešní postoje většiny západoevropských politických představitelů nebezpečně připomínají osudný Masarykův omyl.

Demokracie nemůže platit pro její nepřátele. A nejnebezpečnějšími nepřáteli nejen demokracie, ale i evropského způsobu života, kultury a legislativy jsou dnes islámští extremisté. A pod jejich sílícím vlivem se takovými nepřáteli mohou stát i dnes ještě umírnění a přizpůsobiví evropští muslimové, kteří - řečeno slovy oficiálních zpráv bezpečnostních složek - zatím nevykazují žádné známky radikalizace.

Nemám samozřejmě co mluvit německé kancléřce do její politiky mateřsky otevřené náruče imigrantům všech zemí a islámských zvlášť, ba ani belgickým představitelům, jejichž rigorózní respektování demokratických zásad přináší zatím jediný výsledek, a to volební zisky islamistů a jejich postupné ovládání jednotlivých čtvrtí Bruselu, hlavního to města Evropské unie.

Ale mám co mluvit a musím mluvit do politiky našich představitelů, do politiky, která, jak to tak bohužel vypadá, zatím nechystá příliš růžovou budoucnost našim dětem a vnoučatům. A musím tudíž otevřeně přiznat, že sice nepatřím k voličům KSČM ani SPD Tonio Okamury, ale že obě tyto strany považují za menší nebezpečí pro demokracii v České republice, než jakým jsou strany nevybíravě podlézající macro-merkelovské politice EU, tedy politice, která možná neohrožuje zájmy nadnárodního kapitálu, zvyklého přelévat se ze země do země a z kontinentu na kontinent prostřednictvím investic, bankovních převodů, soukromých letadel a luxusních jachet, ale ohrožuje a pochopitelně že i zneklidňuje řadové občany téměř celé Evropy.

Spojenectví proletářů všech zemí se rozpadlo, kapitál si konkuruje, liberalistické a socialistické strany se předhánějí ve své jednostranné a úzkoprsé politické korektnosti a křesťansko-demokratické ideály jsou v defenzivě, zatímco pátá kolona naší doby - zfanatizovaný islám - pomalu ale jistě dobývá Evropu.

Ale kdo se mu postaví do cesty, to je zatím ve hvězdách.