Babišovi zbrojnoši

Před časem vyšla v Lidových novinách stať Karla Pioreckého, v níž autor označil příslušníky generace tzv. Pětatřicátníků za Husákovy zbrojnoše. A nic se nedělo. Zato teď, když v LN vyšel text o syrských sirotcích, padají hlavy.

A čí hlavy že to padají? S trochou zlomyslnosti by se dalo napsát, že Babišových zbrojnošů a zbrojnošek. Protože ať oni sami tvrdí, co chtějí, pracovali v novinách, jež Andreji Babišovi patřily a časem nejspíš zase patřit budou, protože jsou součástí Agrofertu, který A. B. kvůli střetu zájmů jen dočasně převedl do svěřenského fondu.

Ale netýká se to jen Petry Procházkové, která z redakce odchází. Týká se to i Jiřího Peňáze z redakce kultury a dalších redaktorů, jakož i autorů, kteří do LN psali a píší podle zadání redakce jako Karel Piorecký. Tedy lživě, nebo aspoň s frapantní neznalostí toho, k čemu se vyjadřují, aniž by samozřejmě uznali za vhodné ozvat se těm, kteří na jejich zlobnou a pokleslou žurnalistiku reagují.

Situace se vyostřuje. Tvůrci a nositelé druhé normalizace, jakož i jejich dědicové z řad Husákových dětí či pohrobků, začínají propadat panice, což může mít nečekané důsledky.

"Zloba, závist zlá ať už pominou!" zpívala Marta Kubišová. Ale nepominuly. Jen si osedlaly nové uživatele moci, která jak známo, moc chutná.

Nešťastná republika! Ani oslavit v klidu 100. výročí založení Československa jí nedopřejí. A nestydí se k tomu zneužívat syrské sirotky.

Hanba, hanba, třikrát hanba!