Po volbách jako po výprasku
Ta se dostavuje po volbách jen u sympatizantů vítězných stran či hnutí, které si získaly jejich přízeň svými sliby. V následujícím volebním období je však většinou neplní, takže euforie opadá jak voda po povodni. Někdy pomalu, někdy rychleji. Tentokrát však opadá téměř bleskovou rychlostí. Ale proč vlastně?
Z nejrůznějších důvodů. Do neplaceného členství v zastupitelstvech malých obcí se nikdo nehrne. A do funkcí uvolněných čili placených starostů se dá dostat celkem snadno. Např. dvojí kandidátkou chlapců a děvčat, co spolu mluví a předem se dohodnou, jak si v případě úspěchu rozdělí zajímavé funkce. A proti nim pak už většinou nikdo nemá šanci. Euforii propadají jen sami vítězové a blbé náladě všichni ostatní.
Ve větších městech je to složitější. Tam kandidují nejen lokální hnutí či jejich uskupení, ale i celostátní politické subjekty. Ve štábech vítězů a snad i v domovech jejich příznivců bouchají láhve šampaňského, ale v kuloárech se už pečou koalice, které je vyšachují ze hry. Ti vyšachovaní pak mluví o megapodrazech, ale vůbec jim nevadí, že sami se v jiných městech dopouštějí podrazů úplně stejných, na radnicích nejednou porcují medvěda lovci, kteří se před volbami zapřísahali, že by si spolu k jednomu stolu v žádné hospodě nesedli, a volič jenom zírá jak po trezoru prázdná díra.
Nu a co volby do senátu? Až na dvě výjimky, kdy vzešli senátoři už z prvního kole, je zvolila pouhá hrstka voličů - nadpoloviční část z těch cca 16,5 % statečných, kteří v sobě sebrali mravní sílu, aby v sobotu ráno vylezli z peřin a šli volit. Koho takoví senátoři reprezentují? Téměř nikoho. Jen sebe, svou stranu a pár přátel.
Politologové situaci analyzují, komentátoři komentují, ale dítě, které by řeklo, že císař jménem "neregulovaná zastupitelská demokracie" je nejen nahý, ale i nevyléčitelně nemocný, se ještě nenarodilo. Český politický systém je stejně zaneřáděný jako byl politický systém první republiky, jenž političtí představitelé Československa po válce odmítli a který nahradili systémem svobodných voleb pouhých čtyř stran: komunistů, lidovců, národních socialistů a sociálních demokratů.
Jenže pak neustáli brutální Stalinův nátlak, poslušně odmítli Marshallův plán, nedokázali účinně vzdorovat Gottwaldovu tlaku na branku a část ministrů jeho vlády nedomyšleně abdikovala, takže došlo k únorovému převratu a zavedení systému "voleb" jednotné kandidátky tří stran Národní fronty s ústavně zajištěnou vedoucí rolí KSČ.
Vítězové listopadového převratu, které raději nebudu jmenovat (konec konců jejich jména každý zná) a kteří měli většinou s řízením věcí veřejných minimální zkušenost, na to šli od podlahy. S pomocí svých "prekabátěných" poradců vylili s vaničkou i dítě a přivedli na svět novorozence naklonovaného z prvorepublikové předlohy. Jen ti sudetští Němci a jejich strana jaksi chyběli. Ale za to se jim omlouváme dodnes, zatímco zásadoví a disciplinovaní Němci to s omluvami, reparacemi nebo nějakou tou hospodářskou pomocí nikdy nepřehnali.
A tak jsme tam, kde jsme. Moc světla a čistého ovzduší tam není.
Inu, v takových místech člověka přepadne blbá nálada snadno!
- Počet článků 0
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 0x
(Autorovy nejlepší prozaické blogy vyšly v knize Magická setkání -s podtitulem Puzzle story - v nakladatelství KMEN.)