Bude jíst Miloš Zeman vánočního kapra s Dominikem Feri? aneb Jednou v roce na Vánoce

Na Vánoce dělají lidé spoustu věcí, které je většinou celý rok ani nenapadnou. Někdo jí smaženého kapra, kterého jindy nevezme do úst, další jde do kostela, kam jinak nepáchne, jak je rok dlouhý. Říkám někdo, ale týká se to i mne.

Na kapra si nijak zvlášť nepotrpím (dávám přednost pstruhům, které sám ulovím) a ani náboženství mě moc nebere, protože věřím víc jiným knihám, než je Bible. Ale to je – jak se hezky česky říká – můj problém. A přesto si na Štědrý večer smaženého kapra dám. Jednou jsem si dokonce musel peánem vytahovat rybí kost, která mi uvázla v krku, a to tak, že tajně, abych nevzbudil rodinnou paniku. O Vánocích také chodím do kostela a nejen na Rybovu mši, ale i za jesličkami a vůní kadidla.

Naše rodina vykazuje všechny znaky tzv. patchwork family. Je nejen sešívaná, ale i několikrát přešívaná. Patřili a patří do ní Češi, Čechoameričané, čistokrevní i poloviční Maďaři, Ukrajinci či Bulhaři a chybělo málo a měli jsme mezi sebou i jednu Slovenku, Francouze, jehož rodina žije v Izraeli, a Holanďana tmavé pleti, který pochází ze Surinamu. Globalizace a migrace se nám prostě nevyhnuly a naše rodina byla multikulturní už v dobách, kdy se to tak ještě nenazývalo.

Babička Boženy Němcové však říkávala: „Dobrého po málu!“ a ta moje, že všeho moc škodí. A tak bych se chtěl v tomto předvánočním čase přimluvit nejen za větší rasovou, národnostní a politickou snášenlivost, ale také za větší opatrnost. K mudrosloví národa českého patří i tvrzení, že matkou moudrosti je právě ta opatrnost. Na což se v dnešní době nějak zapomíná.

V posledních letech se u nás šíří dobrý zvyk – pozvat ke štědrovečernímu nebo jinému stolu sousedy cizí národnosti a třeba také jiné barvy pleti. Čas od času to propaguje i Česká televize. Zatím jsem však neslyšel, že by někdo propagoval pozvání lidí jiného politického přesvědčení. Ale já bych byl všemi devíti pro! (O desátý prst jsem přišel v sedmnácti letech na stavbě socialismu, kde jsem srůstal s dělnickou třídou, aby mi mohla svěřit tak mocnou zbraň, jako je vysokoškolské vzdělání.)

Měl bych i pár konkrétních návrhů pro osobnosti z nejvyšších politických pater, osobnosti, které by se tak mohly stát příkladem hodným následování. Co kdyby třeba prezident republiky Miloš Zeman pozval o Vánocích k zámeckému stolu v Lánech místo předsedy vlády s chotí našeho jediného poslance černé pleti Dominika Feriho s jeho partnerkou či partnerem? Premiér Andrej Babiš by mohl zase pozvat na oběd anebo na večeři do své vily v Průhonicích Miroslava Kalouska. Oba přece v minulosti řídili ministerstvo financí, jistě by si měli o čem povídat. A kdyby jim začala docházet témata, padáky české armády a Čapí hnízdo by jistě dokázaly jejich sváteční rozhovor vhodně oživit.

Předseda ODS Petr Fiala by pro změnu mohl nad smaženým kaprem nebo božíhodovým krocanem hledat společnou řeč s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem. Nebo snad poslankyně za ODS Miroslava Němcová s exposlankyní za KSČM Martou Semelovou? A kdyby Karel Schwarzenberg pozval ke své tabuli na zámku Orlík takového Tomia Okamuru, nevěřím, že by mu šéf SPD dal košem. Nebyl by to ten nejlepší začátek nenásilného uplatňování přímé demokracie v praxi?

No a konečně představa, že se pod pozlaceným jmelím obejmou a popřejí si šťastný Nový rok předseda ČSSD Jan Hamáček s šéfem lidovců Pavlem Bělobrádkem, ve mně vyvolává něco jako politický orgasmus. To už bych opravdu začal dávat osudovému rozdělování českého národa i vládě lži a nenávisti rok, maximálně dva!

Klidně bych se za to i pomodlil, jenže pochybuji, že by Bůh o modlitbu takového bezvěrce a hříšníka stál. Ale bude-li tyto mé předvánoční řádky číst někdo, kdo není tak beznadějný případ jako já, prosím ho, aby tak učinil za mne.

Ten krade to a ten zas tohle

a všichni dohromady nakradli si moc!

Jestli zas někdo něco šlohne,

nám nezbude než prosit Boha o pomoc.