A ne jen takovou tu z donucení, po vyslovení nedůvěry, ale naopak dobrovolnou, nikým nepožadovanou, ustrašenou a ukvapenou. Ale něco takového tu už přece bylo! To když v roce 1948 zpanikařili někteří ministři Gottwaldovy vlády.
Ti také podali nesmyslnou, protože neuváženou demisi. Prezident Beneš s jejím přijetím sice váhal, ale Gottwald ho k tomu nakonec úspěšně dotlačil a vládu pak rekonstruoval po svém. Komunisté (včetně s nimi "splynutých" sociálních demokratů), národní socialisté a lidovci to pak 40 let nazývali únorovým vítězstvím pracujícího lidu.
Jsem docela zvědavý, jak to dopadne tentokrát. kdo na koho bude tlačit a jak se to bude v budoucnu nazývat. Ale pochybuji, že by z dnešního střetu vyšel Andrej Babiš jako poražený. A už vůbec nevěřím tomu, že by to byl začátek konce současného prezidenta.
Kdyby na to nějaká sázková kancelář začala přijímat sázky, skoro bych si na výsledek vsadil. Ne že bych měl peněz na rozhazování, právě naopak, ale taková výhra by se mi docela hodila. Obávám se však, že tak chytrý nebudu jen já a že prezidentský kandidát pan Horáček ( co má srdce jako kníže Rohan), by vsadil na stejný tip jako já a tím by srazil kurz na bídné dvě nebo tři desetiny...
