Volný pád ČSSD?

Dnes byl publikován nový průzkum volebních preferencí. Vychází z něj, že kdyby se výsledky voleb shodovaly s tímto průzkumem, ANO by mohlo vytvořit jednobarevnou vládu s tichou podporou komunistů. To zase bude v alejích nablito!

Divit se tomu však mohou jen naivkové typu nejmenovaného diskutujícího na nejmenovaném diskusním fóru, který tvrdí, že polistopadové pravicové vlády dělaly, co mohly, a odvedly dobrou práci. A že rozumný člověk nemohl čekat, že za dvacet let vyrovnáme své osudové zpoždění za zeměmi západní Evropy, které zavinilo 40 let vlády KSČ.

Ten dobrý muž ovšem nejen že neumí počítat (od roku 1989 uplyne lotos už 28 let a ne pouhých dvacet), ale navíc má problémy s historickou pamětí. Zapomíná totiž, že rozbombardované západní Německo dosáhlo svého hospodářského zázraku s pomocí Marshallova plánu ani ne za těch dvacet let. A neuvědomuje si, že my dosáhli po roce 1989 také jistého hospodářského zázraku - tři miliony pracujících lidí dokážou s vypětím všech sil jakž takž uživit dva miliony důchodců, tři miliony dětí a studující mládeže a navíc dva miliony nejrůznějších příživníků včetně megazlodějů, kteří si ovšem říkají "velkopodnikatelé". A žádné americké pomoci se nám přitom nedostalo - pokud za ni ovšem nechceme považovat "zvon svobody", který nám přivezl prezident USA Georg Bush starší v rovce 1990.

Onen diskutující také tvrdil, že dnes si za svou výplatu koupíme mnohem víc než za komunistů. No někteří jistě! Ale silně popchybuji, že by si moje děti (vesměs vysokoškoláci) koupili za to, co jim dnes zbude z jejich výplaty po odečtení astronomických nákladů na bydlení, vodu a energie, o moc víc než kdysi já v jejich věku. Relativně levnější jsou totiž jen auta, elektronika a informační technologie, které u nás tenkrát více méně ještě neexistovaly. Zato lístky do kina jsou desetkrát i víckrát dražší, knihy jakbysmet, zmrzlina až dvacetkrát. O dovolených, sportu, školních pomůckách a nejrůznějších volnočasových aktivitách ani nemluvě.

Dokonce i Číňané, kteří ovšem začali s ekonomickými reformami (nebo, chcete-li, s tržním hospodářstvím) o deset let dříve než my, jsou dnes nesrovnatelně dál.

Takže ty naše pravicové vlády minulosti zase tak úspěšně nevládly. Jenže vlády ČSSD taky ne. Vzpomínám si, jak na slavném IV. sjezdu svaz spisovatelů v roce 1967 tvrdil Ludvík Vaculík, že všechno, co se v Československu po roce 1948 povedlo, muselo být na straně a vládě doslova vyvzdorováno.

Jestli ono to neplatí i dnes! Ale nadarmo se neříká, že naděje umírá poslední a že změna je život. Pak se ovšem nikdo nemůže divit tomu, že preference ČSSD klesají volným pádem, zatímco preference lidovců, ODS a TOP 09 stoupají asi tak jako potence starších a životem opotřebovaných pánů, kteří se bojí posledního zvonění, ale neumí si to přiznat..