Je Babiš nový Berlusconi, anebo dokonce Hitler?

K Berlusconimu přirovnávají Andreje Babiše hlavně jeho oponenti z řad politiků a novinářů a k Hitlerovi jeho nepřátelé z řad do jisté míry anonymních diskutérů na sociálních sítích a blogerů. Ale proč? Jaké k tomu mají důvody?

Nějaké důvody přece mít musí, protože jinak by to nedělali. Každé lidské konání má své důvody, a to obvykle dvojí - objektivní a subjektivní. A protože košile je vždycky bližší než kabát, začněme těmi subjektivními.

Novináři se cítí být ohroženi. A není divu. V Praze a okolí se svého času vyprávěl vtip, jak se po ránu ptá oblékajícího se Babiše jeho partnerka: "Kam se chystáš, Andreji?" "Zajedu si do Prahy koupit Mladou frontu," odpoví Andrej Monice. Načež ta se ho, když se vrací domů do Průhonic k obědu, zeptá: "Tak co, koupil sis tu Mladou frontu?" "Jasně že jo," odpovídá jí Andrej. "A když už jsem v tý Praze byl, tak jsem si koupil i Lidové noviny."

Andrej Babiš vlastní kromě MfD a LN i další média a možná že by si mohl koupit všechna - kdyby byla ovšem na prodej. A jejich zaměstnanci by pak museli - jak alespoň tvrdí české přísloví - zpívat píseň toho, jehož chleba jedí. Což samozřejmě musí i teď, žádná nezávislá média v ČR neexistují. Každé někdo vlastní - buď fyzická, nebo právnická osoba, ev. stát. Ale je sbormistr a sbormistr, že ano.

Hospodářské noviny, Respekt a další časopisy koupil svého času miliardář Bakala a nikomu to nevadilo. Dokonce ani tehdy ne, když využil svůj Respekt ke kampani proti Milanu Kunderovi, a to v zájmu svého přítele Václava Havla. Oba byli totiž v tom roce navrženi na Nobelovu cenu - Vácav Havel za mír a Milan Kundera za literaturu. Aby dostali Nobelovu cenu v jednom roce dva Češi, bylo nemyslitelné. A tak vyšel Respekt s obžalobou Milana Kundery z udavačství  v trojnásobném nákladu než jindy a rozdával se  na Hlavním nádraží v Praze zdarma. Řekl bych, že tím udělal pan Bakala Václavu Havlovi medvědí službu, ale zase - nikomu to nevadilo, snad kromě komise pro nobelovky. Nedostal ji ani Víáclav Havel, ani Milan Kundera. Jenže pan Bakala nešel do politiky.

Takže jsme u politiků. Těm vadily na Andreji Babišovi především dvě věci. Za prvé to, že je majitelem Agrofertu a že tedy jeho vstupem do politiky dochází ke střetu zájmů. Z toho se A. B. vyzul tím, že svůj majetek převedl do jakéhosi fondu, který stejně fakticky ovládá. A za druhé to, že vlastní média, což oni nemohou, protože na to nemají peníze. Pan Bakala má, ale ten se do politiky osobně necpe, a navíc, když mu tady začala doutnat koudel u zadní části těla, zdekoval se pro jistotu do Švýcarska a nechal tu za sebe kopat jiné. Jenže ti to zkopali, jak zákon káže.

A jsme u zákonů. Proč nemá Česká republika zákon, který přesně stanoví, co politik mít může a co ne? Proč to parlament v dobách, kdy ho ovládaly ty nejdemokratičtější strany ze všech, jako třeba ČSSD, KDU-ČSL, ODS či TOP 09, neudělal? O dřevních dobách, kdy ho měly pod palcem dávno zaniklé strany a hnutí, ani nemluvě.

Pomalu se tak dostáváme k těm diskutérům a blogerům, kteří přirovnávají Andreje Babiše k Adolfu Hitlerovi. Ti mají na své názory a politické preference svaté právo. Ale proč zatím nikdy žádného politika České republiky  k ultrazločinci Hitlerovi nepřirovnávali? Důvodů bude jistě víc, ale za hlavní považuji to, že A. B. šlápl na kuří oko nemalé části z onoho milionu českých podnikatelů a živnostníků, která si s placením nějakých daní či odvodů na sociální a zdravotní pojištění nedělala vrásky. Nebo jen takové ty malé, interesantní, které skutečným světákům sluší.

Andrej Babiš má nesporně sklon k autoritativnímu způsobu vlády. A bodejť by neměl, vždyť je to u něj profesionální deformace, resp. choroba z povolání, kterou trpí snad každý skutečný velkopodnikatel a multiumilionář, o miliardářích ani nemluvě. Možná by to spravil nějalý Lex Babiš, který by zakázal všem podnikatelům vstup do politiky, Podobně jako zakázal tzv. lustrační zákon vstup do politiky všem voleným funkcionářům předlistopadové KSČ (podle něho by byl nemohl v politice zůstat ani Alexandr Dubček a možná právě proto musel zemřít po nikdy nevysvětlené autohavárii), nebo třeba evidovaným spolupracovníkům StB, aniž by někdo rozlišoval mezi tím, zda evidovaný "spolupracovník" podepsal závazek ke spoluporáci dobrovolně, nebo z donucení. Ale kdyby takový Lex Babiš začal platit, kdo by pak v tom našem parlamentu či vládě vůbec seděl? 

Ano, i se svou údajnou spoluprací s StB má pan Babiš problém. Člověka přitom může napadnout, že také Adolf Hitler začínal v Německu jako agent tajné policie. Knírek sice A. B. chybí, ale tady jistá podobnost s A. H. možná je. A ještě jedna se nabízí: A. H. byl Rakušan, ale svou závratnou politickou kariéru udělal v sousedním Německu. Andrej Babiš je Slovák a svou závratnou kariéru dělá v sousedním Česku. Potud tedy možné důvody onoho srovnání.

Ale je tu ještě jedna relevantní podobnost, která může naopak vysvětlovat závratný úspěch Babišova hnutí v posledních volbách. Hitler vrátil Versailskou smlouvou a reparacemi uraženým, poníženým a ožebračeným Němcům nejprve naději, a pak i sebevědomí. Andrej Babiš vrací mnohým polistopadovým vývojem a privatizacemi uraženým, poníženým a ožebračeným Čechům a Moravanům naději a snad i vzrůstající sebevědomí.

Pokud si tohle všichni herci na maňáskové scéně českého politického divadla neuvědomí, neodhodlají se tomu čelit zásadními změnami své politiky a nezačnou také myslet na své uražené a ponížené, nevsadím na jejich budoucnost ani zlámanou grešli.

Zato na společné hořké konce nás všech bych, ač nerad, mohl vsadit bez nějakých velkých obav, že finančně zruinuji svou početnou rodinu.