Ostnaté dráty v hlavě

17. 11. 2017 10:11:14
V den 17. listopadu se český O2 připojil ke slovenským kolegům a před vstupem na internet poskytl každému klientovi bezplatný VUML (Veřejnou univerzitu mlžení a lásky), jak říkám soudobé postsametové propagandě. Inu, proč ne.

Ještě kdyby tak napsali celou pravdu. Tedy i to, že zhruba od poloviny 60. let minulého století se dalo cestovat kamkoli na pouhé pozvání - a stačil obyčejný zvací dopis, třeba i fingovaný. A že v roce 1968, tedy v onom krátkém období socialismu s lidskou tváří, se mohlo cestovat v podstatě beze všeho a kamkoli. I když cestovní pas a vstupní vízum člověk potřeboval i tenkrát, to ano.

Ale i za normalizace bylo možné vycestovat na Západ, ne že ne. Člověk ovšem musel buď vystát celonoční frontu před cestovní kanceláří (zkratka té mládežnické CKM se mezi lidmi vykládala jako Cestujem, kam můžem), nebo získat tzv. devizový příslib. Ten se však nedával každému.

Vlastně tu byla ještě třetí cesta. Protestovat proti politice strany a vlády tak důsledně a dlouho, až si člověk vykoledoval cestu, ze které byl návrat nežádoucí. Říkalo se tomu nucený exil. Ale takovou možnost měli jen kverulanti slavní a známí - např. Jiří Gruša, Milan Kundera či Pavel Landovský.

Byly to nesmyslné obstrukce, to je pravda, ale ty zadrátované a Pohraniční stráží hlídané hranice se pokoušeli ilegálně překročit jen hazardéři a lidé prchající před postihem za kriminální činnnost. Výjimky se samozřejmě našly, ale jenom potvrzovaly pravidlo. Mám s tím ostatně osobní zkušenost. Byl jsem kdysi dávno na festivalu divadla jednoho herce v Chebu a spolu s režisérem Zdenkem Potužilem nás zadrželi vojáci PS v blízkém pohraničním pásmu, kam jsme šli z pitomosti na houby. Pod namířenými samopaly nás pak odvedli až k silnici, kde nás drželi dvě hodiny v autě, dokud si neověřili naši totožnost a fakt, že se nepokoušíme utéct. Pakárna, samozřejmě, ale ty excesy se střílením na uprchlíky spadají z valné části do dob stalinistické diktatury na přelomu 40. a 50. let.

Po sametové revoluci byly ostnaté dráty na hranicích s velkou slávou odstraněny, ale dnes by je tam mnozí občané viděli nejraději znovu, aby bránily nelegálním migrantům vstupu do země. Podobně jako v Maďarsku a možná i jinde.

Nezbyly nám náhodou ty ostnaté dráty v duších, resp. hlavách? Tedy některým politikům a novinářům určitě. Jinak by tak pečlivě nefiltrovali názory a informace, pro které nejsme podle jejich názoru dost zralí.

Na internetu to jde naštěstí dost obtížně. Ale pozor, nemožné to není! Jak svým klientům taktně naznačují na O2.

Autor: Jaroslav Čejka | pátek 17.11.2017 10:11 | karma článku: 23.59 | přečteno: 494x

Další články blogera

Jaroslav Čejka

Chraň nás, Pane, před malými škůdci!

Zaujal mě ironický článek J. Dvořáka "Proč premiér podá demisi až po neděli", a to natolik, že nedokážu odolat a pokusím se o vlastní pohled na "chvilkové milionáře", přestože jsem si takové věci už před nějakou dobou zakázal.

22.6.2019 v 11:44 | Karma článku: 35.56 | Přečteno: 964 |

Jaroslav Čejka

Volby a milion chvilek

Volby do Evropského parlamentu jsou na spadnutí. Jejich výsledek hodně napoví i o osudu demomstrací na náměstí českých měst. Prognózy se ovšem různí. Bude-li hezky, mladí voličí prý vyrazí do přírody a k volbám půjdou jen starší.

23.5.2019 v 18:16 | Karma článku: 24.98 | Přečteno: 1055 |

Jaroslav Čejka

Předvolební ironie do partají ráda ryje

Třetí dávka satirického očkování proti levému, pravému i středovému politickému fanatismu, které na rozdíl od očkování proti obrně a některým jiným nakažlivým chorobám není povinné, takže když se na něj vykašlete, nic vám nehrozí.

18.5.2019 v 8:59 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 207 |

Jaroslav Čejka

Druhá dávka ironie, která krve neupije

Po včerejší první dávce mi zavolal jeden můj stálý čtenář, aby mi sdělil, že jsem ho vyprovokoval k četbě všech čtyřiceti volebních listků. A zaměřil se na hledání jmen stávajících poslanců, kteří se pokoušejí obhájit svůj mandát.

17.5.2019 v 9:56 | Karma článku: 20.49 | Přečteno: 492 |

Další články z rubriky Společnost

Richard Peterka

Barcelonská radnice začala krást byty

V Berlíně se o tom zatím jen mluví, ale Barcelona se do toho rovnou pustila. Vyvlastnila první byt, který prohlásila za dva roky nepoužívaný. Takže se vydala na cestu ke komunismu.

16.7.2019 v 17:50 | Karma článku: 24.62 | Přečteno: 459 | Diskuse

Jan Ziegler

To koukáte bolševici, kdo vám chodí po Měsíci

Tento velký boj nakonec vyhrály USA nad tehdejším Sovětským svazem. Dnes je to padesát let, kdy Američané jako první lidé na světě stanuli na povrchu Měsíce. Češi tenkrát slavili a bavili se na úkor Rusů.

16.7.2019 v 17:27 | Karma článku: 21.44 | Přečteno: 544 | Diskuse

Dana Emingerová

Pevnosti v duších

Skoro každý Čech má mezi svými předky někoho, kdo bojoval na italské frontě. Válka osudy lidí ovlivňovala dlouho po svém skončení...

16.7.2019 v 14:31 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 304 | Diskuse

Přemysl Čech

Nové "služby" České pošty

Vždycky jsem si, asi bláhově, myslel, že pokud není uvedeno jinak, tedy pokud nedáte někomu ověřenou plnou moc, je výplata důchodu určena do vlastních rukou adresáta. A nebo. A nebo?

16.7.2019 v 14:10 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 921 | Diskuse

Vladimír Zeman

Ještě jeden nejen o Gottovi.

Nemyslel jsem, že na téma Gottovy narozeniny něco napíšu. Ale protože se přitom rozebírají i jeho postoje za totality, tak si myslím, že je k tomuto období třeba ještě něco dodat.

16.7.2019 v 11:12 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 1245 | Diskuse
Počet článků 219 Celková karma 23.43 Průměrná čtenost 1400

Loni na podzim mi bylo 75 let a při té příležitosti mi vyšla už čtyřicátá knížka - "puzzle story" Magická setkání, která zahrnuje i povídky, resp. epizody publikované před časem na zdejším blogu. Diskuse ke svým příspěvkům však neotvírám, což mi mají někteří čtenáři za zlé. Já ale považuji za zlo právě diskuse, které se až příliš často zvrhávají v agresivní, lživé a sprosté útoky, na které reagovat je ztráta času. Čtenáře, které zajímá můj životní příběh, odkazuji na svůj román Most přes řeku zapomnění s doslovem spisovatele a někdejšího disidenta Milana Uhdeho, nebo na svůj téměř šestihodinový rozhovor na stránkách Paměti národa. Ten je sice dostupný jen přihlášeným uživatelům, ale volně jsou tam k dispozici signifikantní úryvky v podobě tří cca dvouminutových videozáznamů i jejich textového přepisu.

 

 

 

 

 

Najdete na iDNES.cz