Pětatřicátníci, hoši jako květ!

19. 11. 2017 10:54:15
Jméno nejčtenějšího českého básníka Jiřího Žáčka zná kdekdo. Ale už málokdo ví, že patří do básnické generace "pětatřicátníků", která byla po roce 1989 sametově zadupaná do země. Především kritiky, kteří na ni dřív pěli chválu.

Někteří z těch literárních krtků (ta dvě "i" mi nevypadla omylem) před listopadovým převratem nazývaným sametová revoluce často publikovali v oficiálních časopisech a novinách, podíleli se na organizování čtenářských konferencí o knihách Leonida Brežněva a i jinak se snažili prosadit v normalizační kultuře, ale po 17. listopadu se rychle vzpamatovali, převlékli své dresy a postupně zaujali rozhodující místa v soudobých periodikách, rozhlasu a televizi, kde tvůrčím způsobem rozvíjejí odkaz samozvaného papeže naší polistopadové literární kritiky Milana Jungmanna. Ano, toho kritika, jenž svého času prohlásil na semináři zahraničních bohemistů, že představitelé "oficiální literatury" byli bez odporu zatlačeni do bezvýznamnosti.

Měl pravdu ten malý velký muž. Nakladatelství odstupovala od uzavřených smluv, vracela autorům jejich k vydání schválené rukopisy, a pokud už byly vysázené a ilustrované, prostě sazbu rozmetala. Polistopadoví revolucionáři se zkrátka chovali stejně jako jejich předchůdci normalizátoři o dvacet let dříve.

Ddědicové a učedlníci M. J., literární krtci druhé kategorie, už jen ryli pod zemí a snažili se vyhrabat na" pětatřicátníky" co nejvíce humusu. Vem, kde vem! Třeba i z úplně jiných zahrádek.

Ale světe div se, devět básníků z generace "pětatřicátníků" se jim přes veškerou dodnes trvající ostrakizaci a cenzuru mlčením zlikvidovat nepodařilo. Měli totiž svého času tisíce a občas i desetitisíce čtenářů, o čemž se lze přesvědčit nahlédnutím do tiráže jejich nejúspěšnějších předlistopadových knih, vesměs rozebraných během několika málo týdnů po vydání. O takových nákladech (a vyprodaných!) si mohou dnešní básníci většinou nechat jen zdát.

Pravda, ne všichni z oné devítky zůstali za dané situace poezii věrní. Někteří přešli k nakladatelování jako např. Josef Šimon, jiní k pedagogické a literárně-vědné činnosti jako Josef Peterka, další k levicové žurnalistice či próze.

Nějaký oslnivý comme back nezažil žádný z nich, to si soudobá literární mafie dobře hlídá, ale na literaturu nerezignovali, to ani náhodou. Přesvědčivě to dokazuje kniha Milana Blahynky "Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků" s podtitulem "disertatio apologetica", která je vybavená i úctyhodnou bibliografií a bohatou fotodokumentací, zachycující kromě jiného tvůrčí kontakty pětatřicátníků s takovými osobnostmi české kultury, jako byli Jan Werich, spisovatelé Bohumil Hrabal a Jaroslav Foglar, malíři Kamil Lhoták a Vladimír Komárek, muzikanti Vladimír Mišík a ETC, režisér Zdenek Potužil a mnozí další.

Blahynkova kniha je bohužel neprodejná, protože vyšla v nevysokém nákladu, na který přispěli poslanci Evropského parlamentu, sdružení v politické skupině GUE/NGL, ale čtenářům bude dostupná ve velkých a významných knihovnách.

Řekl bych, že zejména pro studenty, kteří se zajímají o necenzurované a neokleštěné dějiny české literatury, může znamenat "pecku" svého druhu.

Autor: Jaroslav Čejka | neděle 19.11.2017 10:54 | karma článku: 24.78 | přečteno: 694x

Další články blogera

Jaroslav Čejka

Chraň nás, Pane, před malými škůdci!

Zaujal mě ironický článek J. Dvořáka "Proč premiér podá demisi až po neděli", a to natolik, že nedokážu odolat a pokusím se o vlastní pohled na "chvilkové milionáře", přestože jsem si takové věci už před nějakou dobou zakázal.

22.6.2019 v 11:44 | Karma článku: 35.56 | Přečteno: 964 |

Jaroslav Čejka

Volby a milion chvilek

Volby do Evropského parlamentu jsou na spadnutí. Jejich výsledek hodně napoví i o osudu demomstrací na náměstí českých měst. Prognózy se ovšem různí. Bude-li hezky, mladí voličí prý vyrazí do přírody a k volbám půjdou jen starší.

23.5.2019 v 18:16 | Karma článku: 24.98 | Přečteno: 1055 |

Jaroslav Čejka

Předvolební ironie do partají ráda ryje

Třetí dávka satirického očkování proti levému, pravému i středovému politickému fanatismu, které na rozdíl od očkování proti obrně a některým jiným nakažlivým chorobám není povinné, takže když se na něj vykašlete, nic vám nehrozí.

18.5.2019 v 8:59 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 207 |

Jaroslav Čejka

Druhá dávka ironie, která krve neupije

Po včerejší první dávce mi zavolal jeden můj stálý čtenář, aby mi sdělil, že jsem ho vyprovokoval k četbě všech čtyřiceti volebních listků. A zaměřil se na hledání jmen stávajících poslanců, kteří se pokoušejí obhájit svůj mandát.

17.5.2019 v 9:56 | Karma článku: 20.49 | Přečteno: 492 |

Další články z rubriky Kultura

Libor Večeřa

Fenomén Hejátko

Donedávna jsem ho vůbec neznal. A už nyní to považuji za fatální chybu. Ten člověk má rozhodně co říct a já bych vám jej chtěl v této stati alespoň trochu představit. Nechci vám jej nijak vnucovat, ale chci, abyste o něm věděli.

16.7.2019 v 18:49 | Karma článku: 11.77 | Přečteno: 275 | Diskuse

Přemysl Čech

Díky za toho Kecala, Adame Plachetko

Mnozí z nás si určitě vzpomínají na éru školních výchovných koncertů a operních představení české klasiky, tedy oper Prodaná nevěsta resp. Rusalka, a party Kecala a Vodníka nezpíval nikdo jiný, než Eduard Haken.

16.7.2019 v 6:00 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 244 | Diskuse

Petr Kreuz

Karel Gott a Vladimir Vysockij

U příležitosti nedávných 80. narozenin Karla Gotta rád připomenul jednu krátkou, u nás málo známou epizodu z jeho života. Epizodu, kterou Gott později umělecky zreflektoval značně kontroverzním a problematickým způsobem.

15.7.2019 v 22:34 | Karma článku: 20.20 | Přečteno: 1187 | Diskuse

Karel Sýkora

Nejchytřejší člověk v Česku: Jsem jako žena, daří se mi dělat víc věcí najednou

Když chci, tak jsem velmi rychlý – při psaní knih, když skládám hudbu nebo maluju, tak to dělám násobně rychleji, říká Karel Kostka, muž s IQ 206 a mimo jiné zakladatel jedné z prvních soukromých středních škol v Česku.

15.7.2019 v 8:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 |

Karel Orlík

Jakou má šanci Dohoda století?

V americké iniciativě mi chybí další odvážný, leč důležitý krok k pravdě: uznat, že sice existují Arabové v Palestině, ale neexistuje žádný „palestinský národ.“

15.7.2019 v 6:01 | Karma článku: 15.73 | Přečteno: 201 | Diskuse
Počet článků 219 Celková karma 23.43 Průměrná čtenost 1400

Loni na podzim mi bylo 75 let a při té příležitosti mi vyšla už čtyřicátá knížka - "puzzle story" Magická setkání, která zahrnuje i povídky, resp. epizody publikované před časem na zdejším blogu. Diskuse ke svým příspěvkům však neotvírám, což mi mají někteří čtenáři za zlé. Já ale považuji za zlo právě diskuse, které se až příliš často zvrhávají v agresivní, lživé a sprosté útoky, na které reagovat je ztráta času. Čtenáře, které zajímá můj životní příběh, odkazuji na svůj román Most přes řeku zapomnění s doslovem spisovatele a někdejšího disidenta Milana Uhdeho, nebo na svůj téměř šestihodinový rozhovor na stránkách Paměti národa. Ten je sice dostupný jen přihlášeným uživatelům, ale volně jsou tam k dispozici signifikantní úryvky v podobě tří cca dvouminutových videozáznamů i jejich textového přepisu.

 

 

 

 

 

Najdete na iDNES.cz