Ten, kdo už si nakrad, ten nepatří na Hrad!

8. 12. 2017 10:01:02
Žijeme v době, kdy se do politiky hrnou miliardáři a multimilionáři. Názory na to se různí. Někteří lidé to považuí za normální a zdravé, protože si myslí, že boháči už nepotřebují krást. Jiní to ale mají za nebezpečný nesmysl.

Přiznám se, že patřím spíš k těm druhým, protože věřím v pravdivost starého české přísloví, které říká, že s jídlem roste apetýt. Což platí nejen o moci, ale i o penězích, které bývají jak jejím zdrojem, tak i nástrojem.

Andreje Babiše jsem jako premiéra ještě skousl. Nedělám si o něm sice žádné iluze - jako o žádném miliardáři - a nevěřím tomu, že by si nechal ujít nějakou příležitost, jak využít svého postavení k rozmnožení rodinného majetku, ale na druhou stranu si myslím, že jako ministr financí se při ozdravování státní kasy osvědčil natolik, že mu mohou být na čtyři roky klidně svěřeny i opratě celé vlády. Věřím, že ji ukočíruje a že bude i nadále šlapat na paty všem tunelářům, korupčníkům a nepoctivým podnikatelům.

Někdo mi samozřejmě může namítnout, že je pronásleduje za to samé, čeho se cestou nahoru dopouštěl i on sám, a já mu to neumím vyvrátit. Ale i kdyby tomu tak opravdu bylo - prvním šéfem funkční tajné policie ve Francii se stal kdysi dávno bývalý galejník, který se rozhodl změnit stranu barikády a který pak byl mnohem úspěšnější než jeho předchůdci právě proto, že důvěrně znal praktiky francouzského podsvětí!

Něco jiného je ovšem exekutiva a něco jiného hlava státu v zemi, která nemá prezidentský systém jako třeba Francie či Spojené státy americké. Funkce hlavy státu láká čtyři typy lidí, přičemž jejich motivy se mohou kombinovat.

Za prvé profesionální politiky, pro které je přirozeným vyvrcholením jejich kariéry - asi tak jako zlalá olympijská medaile pro sportovce či Nobelova cena pro spisovatele a vědce.

Za druhé kariéristy, které vábí především slušný příjem (a jednou snad i důchod) spolu s dalšími benefity, včetně vnějšího lesku a společenské prestiže.

Za třetí ty, kteří peníze, společenský lesk a prestiž už mají, ale rádi by vstoupili do historie a zajistili si tak pochybnou nesmrtelnost.

A konečně za čtvrté vzácné podívíny a altruisty, kteří chtějí opravdu sloužit svému národu či lidstvu jako Matka Tereza, ale takoví se mezi kandidáty blížících se prezidentských voleb v ČR, jak se zdá, nevyskytují, i když někteří z nich se to v potu tváře a ve spolupráci se špičkovými imidžmejkry snaží předstírat.

Jenže pak přijde okamžik pravdy, nebo alespoň pravděpodobnosti, kdy nějaký nezávislý průzkum či bookmakerské kurzy předpoví, že nemají zrovna nejlepší šance, a v tu ránu začnou hledat viníka. Takže falešné matky Terezy či otce Browny raději taky ne.

Ale co s těmi multimilionáři, kteří jsou mezi kandidáty minimálně dva? Jsou to jistě muži zkušení, gentlemani s rozhledem a tučnými bakovními konty. A možná že jsou to i fajn chlapi a super společníci v soukromém vinném sklepě, u bazénu či na jachtě. Jenomže tady jde o něco jiného. Já vím, že jsem už s těmi příslovími otravný jak teta Kateřina ze Saturnina, ale prosím čtenáře o trochu shovívavosti - tohle bude už poslední:

Sytý hladovému nevěří! (Ostatně stejně jako zdravý nemocnému a privilegovaný ukřivděnému.)

Jo, kdyby tak bylo možné vyslat poselstvo do nějakých Stadic, aby odtamtud přivedlo Přemysla Oráče! Ale to nejde. Dneska se pole orají s pomocí traktorů a politika s pomocí médií a dezinformací.

"Taková však už je doba: štastně žijí dál. A oba!" jak píše Christian Morgenstern v básni Dva oslové, přeložené Josefem Hiršalem.

Jména ať si dosadí laskavě každý sám!

Autor: Jaroslav Čejka | pátek 8.12.2017 10:01 | karma článku: 28.11 | přečteno: 1291x

Další články blogera

Jaroslav Čejka

Chraň nás, Pane, před malými škůdci!

Zaujal mě ironický článek J. Dvořáka "Proč premiér podá demisi až po neděli", a to natolik, že nedokážu odolat a pokusím se o vlastní pohled na "chvilkové milionáře", přestože jsem si takové věci už před nějakou dobou zakázal.

22.6.2019 v 11:44 | Karma článku: 35.56 | Přečteno: 964 |

Jaroslav Čejka

Volby a milion chvilek

Volby do Evropského parlamentu jsou na spadnutí. Jejich výsledek hodně napoví i o osudu demomstrací na náměstí českých měst. Prognózy se ovšem různí. Bude-li hezky, mladí voličí prý vyrazí do přírody a k volbám půjdou jen starší.

23.5.2019 v 18:16 | Karma článku: 24.98 | Přečteno: 1055 |

Jaroslav Čejka

Předvolební ironie do partají ráda ryje

Třetí dávka satirického očkování proti levému, pravému i středovému politickému fanatismu, které na rozdíl od očkování proti obrně a některým jiným nakažlivým chorobám není povinné, takže když se na něj vykašlete, nic vám nehrozí.

18.5.2019 v 8:59 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 207 |

Jaroslav Čejka

Druhá dávka ironie, která krve neupije

Po včerejší první dávce mi zavolal jeden můj stálý čtenář, aby mi sdělil, že jsem ho vyprovokoval k četbě všech čtyřiceti volebních listků. A zaměřil se na hledání jmen stávajících poslanců, kteří se pokoušejí obhájit svůj mandát.

17.5.2019 v 9:56 | Karma článku: 20.49 | Přečteno: 492 |

Další články z rubriky Společnost

Richard Peterka

Barcelonská radnice začala krást byty

V Berlíně se o tom zatím jen mluví, ale Barcelona se do toho rovnou pustila. Vyvlastnila první byt, který prohlásila za dva roky nepoužívaný. Takže se vydala na cestu ke komunismu.

16.7.2019 v 17:50 | Karma článku: 24.62 | Přečteno: 459 | Diskuse

Jan Ziegler

To koukáte bolševici, kdo vám chodí po Měsíci

Tento velký boj nakonec vyhrály USA nad tehdejším Sovětským svazem. Dnes je to padesát let, kdy Američané jako první lidé na světě stanuli na povrchu Měsíce. Češi tenkrát slavili a bavili se na úkor Rusů.

16.7.2019 v 17:27 | Karma článku: 21.44 | Přečteno: 544 | Diskuse

Dana Emingerová

Pevnosti v duších

Skoro každý Čech má mezi svými předky někoho, kdo bojoval na italské frontě. Válka osudy lidí ovlivňovala dlouho po svém skončení...

16.7.2019 v 14:31 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 304 | Diskuse

Přemysl Čech

Nové "služby" České pošty

Vždycky jsem si, asi bláhově, myslel, že pokud není uvedeno jinak, tedy pokud nedáte někomu ověřenou plnou moc, je výplata důchodu určena do vlastních rukou adresáta. A nebo. A nebo?

16.7.2019 v 14:10 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 921 | Diskuse

Vladimír Zeman

Ještě jeden nejen o Gottovi.

Nemyslel jsem, že na téma Gottovy narozeniny něco napíšu. Ale protože se přitom rozebírají i jeho postoje za totality, tak si myslím, že je k tomuto období třeba ještě něco dodat.

16.7.2019 v 11:12 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 1245 | Diskuse
Počet článků 219 Celková karma 23.43 Průměrná čtenost 1400

Loni na podzim mi bylo 75 let a při té příležitosti mi vyšla už čtyřicátá knížka - "puzzle story" Magická setkání, která zahrnuje i povídky, resp. epizody publikované před časem na zdejším blogu. Diskuse ke svým příspěvkům však neotvírám, což mi mají někteří čtenáři za zlé. Já ale považuji za zlo právě diskuse, které se až příliš často zvrhávají v agresivní, lživé a sprosté útoky, na které reagovat je ztráta času. Čtenáře, které zajímá můj životní příběh, odkazuji na svůj román Most přes řeku zapomnění s doslovem spisovatele a někdejšího disidenta Milana Uhdeho, nebo na svůj téměř šestihodinový rozhovor na stránkách Paměti národa. Ten je sice dostupný jen přihlášeným uživatelům, ale volně jsou tam k dispozici signifikantní úryvky v podobě tří cca dvouminutových videozáznamů i jejich textového přepisu.

 

 

 

 

 

Najdete na iDNES.cz