Demokracie nebo diktatura?

Vláda lidu, nebo vláda jednotlivce, junty či jedné strany? Politikové se bijí v prsa a zaklínají se demokracií. Ale jenom tou zastupitelskou! Na demokracii přímou mají většinou alergiii, která může přerůst až v anafylaktický šok. 

A ten může způsobit i smrt. U lidí stejně jako u zvířat. Dokonce i u těch největších.

Ulice přece nemůže vládnout! Laikové nemohou rozhodovat o odborných otázkách! Referenda otevírají dveře diktaturám! Tak a podobně argumentují političtí profesionálové, kteří se děsí toho, že by mohli přijít o svá legální koryta a ilegální přístup k penězovodům.

Poslední dobou lze zaznamenat zvýšenou frekvenci podobných poplašných výroků nejen u současných, ale i bývalých představitelů Evropské unie. A ani maňáskové a marionety naší domácí loutkové scény nezůstávají pozadu. Skutečnost, že prvky přímé demokracie úspěšně fungují ve Švýcarsku, některých státech USA i jinde, buď zamlčují, nebo bagatelizují.

My přece nejsme žádné Švýcarsko! Stejně jako neumíme udělat pravý ementál, ani kdyby se naše krávy postavily na hlavu a jejich vemena dojila vzhůru jak vodotrysky, nesvedeme ani referendum, které by zhoubně neovlivnili populisté! Míní pan Schulz v Berlíně a pan Kalousek a jiní v Praze, kde se jim žije tak blaze.

Ale já si naopak myslím, že s arogantními politiky to nevyhraje ani Angela Merkelová v Německu, ani "demokratický" blok v Česku. A dovoluji si nesměle připomenout, že institut referenda máme zakotvený v Ústavě. 

A také že z bruselského diktátu demokracii nikdo neudělá, ani kdyby ho obarvil na růžovo jahodovou šlehačkou ve spreji!