Peníze nebo život?!

Když jsem kdysi psával svým rodičům z prázdninových brigád, stála mě známka na dopis pouhých šedesát haléřu. Loni ještě stála 16 korun, ale od února zvedá Česká pošta její cenu na 19 Kč. To už je více než třicetinásobné zdražení!

Fandové kapitalismu volné loupeže budou uvedené zdražení nejspíš bagatelizovat tvrzením, že průměrný plat u nás stoupl od doby, kdy dopisní známka stála šedesát haléřů, také třicetkrát. Není to pravda. Coby čerstvý absolvent stavební fakulty ČVUT jsem v roce 1967 začínal v pražském Hydroprojektu jako pomocný projektant s měsíčním platem 1400,- Kčs a už za rok jsem měl o dvě stovky víc. Po roce 1969 jsem si pak vydělával jako kulisák v Tylově divadle kolem dvou tisíc - to podle toho, kolik času jsem odpracoval po 22. hodině, v neděli či ve svátek. 

Pravda ovšem je, že kam se hrabe zdražování poštovného na zdražení vodného a stočného, které bylo a je součástí šokové polistopadové terapie naší ekonomiky. Tam šlo a jde o zdražení až stonásobné! A o moc lepší to není ani u léků, energií, sportu, rekreace, kultury, umění a tak dále a tak podobně. Mladým top manažerům, kteří doby "socialistického temna" nepamatují a kteří za stotisícové platy drží mzdové požadavky svých podřízených na uzdě, budou ovšem mé stesky k smíchu, protože oni mohou rozhazovat peníze jak operetní hrdinové při kankánu. A ti ještě mladší, kteří se drží svých mamahotelů a singl statusů, nemají zatím ponětí, o čem to mluvím.

Že má Titanik, na kterém se plaví, ve svém boku díru pod čarou ponoru, nevědí a nechtějí vědět. Ale pro ně tuhle glosu nepíšu. Píšu ju pro ty dolní tři milony, ke kterým také patřím a které v říjnových volbách způsobily šok politickým a kavárenským "elitám". A vlastně i pro ty elity, které pořád ještě bezhlavě přikládají pod kotel, na kterém sedí.

A taky pro vedení České poště, jemuž na závěr své jeremiády adresuji následující epigram:

Nechci nic od České pošty,
ale ptám se: "Pošto, což ty?
Chtěla bys mé peníze?
Tak mi kapsu vylízej!"