Po volbách jako po výprasku

Kdyby Václav Havel ještě žil, nejspíš by řekl, že v Česku znovu zavládla blbá nálada. Měl by pravdu, ale nebyla by to pravda celá. Blbá nálada ČR nikdy zcela neopustila. Jen chvílemi ji zatlačuje do pozadí neodůvodněná euforie. 

Ta se dostavuje po volbách jen u sympatizantů vítězných stran či hnutí, které si získaly jejich přízeň svými sliby. V následujícím volebním období je však většinou neplní, takže euforie opadá jak voda po povodni. Někdy pomalu, někdy rychleji. Tentokrát však opadá téměř bleskovou rychlostí. Ale proč vlastně?

Z nejrůznějších důvodů. Do neplaceného členství v zastupitelstvech malých obcí se nikdo nehrne. A do funkcí uvolněných čili placených starostů se dá dostat celkem snadno. Např. dvojí kandidátkou chlapců a děvčat, co spolu mluví a předem se dohodnou, jak si v případě úspěchu rozdělí zajímavé funkce. A proti nim pak už většinou nikdo nemá šanci. Euforii propadají jen sami vítězové a blbé náladě všichni ostatní.

Ve větších městech je to složitější. Tam kandidují nejen lokální hnutí či jejich uskupení, ale i celostátní politické subjekty. Ve štábech vítězů a snad i v domovech jejich příznivců bouchají láhve šampaňského, ale v kuloárech se už pečou koalice, které je vyšachují ze hry. Ti vyšachovaní pak mluví o megapodrazech, ale vůbec jim nevadí, že sami se v jiných městech dopouštějí podrazů úplně stejných, na radnicích nejednou porcují medvěda lovci, kteří se před volbami zapřísahali, že by si spolu k jednomu stolu v žádné hospodě nesedli, a volič jenom zírá jak po trezoru prázdná díra.

Nu a co volby do senátu? Až na dvě výjimky, kdy vzešli senátoři už z prvního kole, je zvolila pouhá hrstka voličů - nadpoloviční část z těch cca 16,5 % statečných, kteří v sobě sebrali mravní sílu, aby v sobotu ráno vylezli z peřin a šli volit. Koho takoví senátoři reprezentují? Téměř nikoho. Jen sebe, svou stranu a pár přátel.

Politologové situaci analyzují, komentátoři komentují, ale dítě, které by řeklo, že císař jménem "neregulovaná zastupitelská demokracie" je nejen nahý, ale i nevyléčitelně nemocný, se ještě nenarodilo. Český politický systém je stejně zaneřáděný jako byl politický systém první republiky, jenž političtí představitelé Československa po válce odmítli a který nahradili systémem svobodných voleb pouhých čtyř stran: komunistů, lidovců, národních socialistů a sociálních demokratů. 

Jenže pak neustáli brutální Stalinův nátlak, poslušně odmítli Marshallův plán, nedokázali účinně vzdorovat Gottwaldovu tlaku na branku a část ministrů jeho vlády nedomyšleně abdikovala, takže došlo k únorovému převratu a zavedení systému "voleb" jednotné kandidátky tří stran Národní fronty s ústavně zajištěnou vedoucí rolí KSČ.

Vítězové listopadového převratu, které raději nebudu jmenovat (konec konců jejich jména každý zná) a kteří měli většinou s řízením věcí veřejných minimální zkušenost, na to šli od podlahy. S pomocí svých "prekabátěných" poradců vylili s vaničkou i dítě a přivedli na svět novorozence naklonovaného z prvorepublikové předlohy. Jen ti sudetští Němci a jejich strana jaksi chyběli. Ale za to se jim omlouváme dodnes, zatímco zásadoví a disciplinovaní Němci to s omluvami, reparacemi nebo nějakou tou hospodářskou pomocí nikdy nepřehnali.

A tak jsme tam, kde jsme. Moc světla a čistého ovzduší tam není.

Inu, v takových místech člověka přepadne blbá nálada snadno!