Trocha ironie nikoho nezabije!

Tak mi doručili volební lístky čtyřiceti politických subjektů. To nemá chybu. Starý, na pražském zápraží žijící důchodce s nízkým, protože jen technickým vzděláním, jako jsem já, to nedá. Tedy ani přečíst těch několik stovek jmen.

Natožpak si vybrat, komu to hodit ve volbách, které mají - jak se dnes hezky česky říká - vygenerovat hrstku českých europoslanců, která se v Evropském parlamentu ztratí jak kapka sladkokyselého nálevu ve slaném moři. A tak jsem si zvolil jen deset favorizovaných stran a hnutí, abych si z nich ze všech politicky nekorektně utahoval. Čímž si ovšem koleduji o to, aby mi všichni čtenáři, kteří budou mít pocit, že jsem si dovolil necitlivě zesměšňovat i jejich favority, dali co proto. Nevadí, počítám s tím. Jsem na zvyklý.

Ale protože vím, že satira se má před volbami  - podobně jako třeba paralen při chřipce - dávkovat opatrně, budu je servírovat pět dní po dvou kusech. Takovou mírnou kúru by měli snést i alergičtí pacienti bez nějakých fatálních následků.

Modrý kód

Fialko, fialo vonná,

vždyť ty jsi celá ona!

Ta stará ptačí strana,

byť trochu vyzobaná.

Klausů ses zbavila navždy.

Však atentáty a vraždy

dávno už vyšly z módy.

Chce to znát správné kódy.

Straně veskrze ptačí

milion chvilek stačí.

Až klesne v kurzu modrá,

zhnědne jak kůže z bobra.

Ve stínu urny

Topka slaví narozky.

Je to mejdan obrovský.

Mirek volá: „Happy birthday,

už ho sakra někdo vyndej!

Vyndejte ho rychle z Topky,

začínám mít z toho bobky!

Zbavte partaj Pospíšila,

než mi praskne zlatá žíla!“